Chrastice
Katastr Chrastic o rozloze 973 ha se zvedá z údolí řeky Krupé směrem na západ ke svahům Králického Sněžníku. Vesnice s průměrnou nadmořskou výškou 552 m leží v postranním údolí mezi Chrastickým a Prudkým potokem.
Historie a současnost Chrastic
Chrastice jsou uváděny v r. 1325 jako jedna z obcí kolštejnského panství patřících ke Starému Městu a v listinách z této doby se nazývaly Krastesdorph. Podle lánového rejstříku zde v r. 1677 sídlilo 23 sedláků a 16 chalupníků. V 18. století tu lidé obdělávali písčitá a štěrkovitá pole, v zimě se živili obšíváním nitěných knoflíků, v provozu byl hadcový lom, olejna a mlýn. Ze zemědělské usedlosti byla v r. 1870 zřízena škola. V r. 1930 byli téměř všichni usedlíci Němci, ze 416 obyvatel bylo pouze 5 Čechů. Po 2. sv. válce obec osídlili hlavně slovenští reemigranté z Rumunska, přesto se počet obyvatel trvale snižoval. R. 1976 byly Chrastice připojeny ke Starému Městu, což znamenalo také zánik místní školy. Vesnička dnes čítá zhruba 80 stálých obyvatel, z části je chatovou osadou. Velkolepé historické památky zde nenajdete, zato však můžete obdivovat domky lidové architektury. Krásná příroda je doslova za humny – pole, louky, malé remízky i husté lesy jsou jako stvořené ke sbírání hub, borůvek, malin nebo šípků, k procházkám a odpočinku, k pozorování zvěře… Z horní části vesničky se vám za příznivého počasí naskytnou neopakovatelné rozhledy do širokého okolí.
zdroj: http://www.mu-staremesto.cz/chrastice
Prudký potok – kaskády – „Nová Kanada“
Prudký potok pramení v údolí mezi horami Podbělka, Sušina a Tetřeví hor v pohoří Králický Sněžník a vytéká z mokřin pod horou Sušinou a ústí do Krupé.
Na horním toku vytváří četné přírodní kaskády a menší vodopády. Voda Prudkého potoka je zde tak prokysličená, že je úplně bílá a vypadá jako klikatící se sněhová lavina. Délka toku je přibližně 9 km a tvoří překrásnou přírodní scenérii.
Výchozí místo do kaňonu Prudkého potoka je z obce Vysoké Žibřidovice. Cesta však není doporučována za deštivého počasí.
Králický sněžník
Králický Sněžník je rozlohou sice nejmenší, ale nadmořskou výškou 1424 m u nás třetí nejvyšší a střední nadmořskou výškou 931 vůbec nejvyšší pohoří v České republice. Bývá také nazýván „střechou Evropy“, neboť zde pramení tři řeky, jejichž vody odtékají do tří moří – do Severního, Baltského a Černého. Na úbočí Sněžníku ve výšce 1380 m n. m. pramení nejdelší moravská řeka Morava.
V současnosti je nepsaným symbolem Králického Sněžníku žulová plastika slona na kamenném pylonu, která zde byla postavena v roce 1932. Národní přírodní rezervace Králický Sněžník byla vyhlášena v roce 1990 na ploše 1694,67 ha. Leží v centrální a vrcholové části stejnojmenného pohoří v nadmořské výšce 820 až 1424 m. K zamezení rušivých vlivů z okolí bylo pro rezervaci vymezeno ochranné pásmo o rozloze 1371,24 ha. Posláním rezervace je ochrana přirozených a přírodě blízkých společenstev vázaných na geologický podklad a reliéf horského masívu Králického Sněžníku. Jsou zde zastoupena subalpínská společenstva vrcholových holí, v hřebenových polohách pod horní hranicí lesa se zachovaly fragmenty původních lesních porostů s místnímekotypem smrku a vrchovištní rašeliniště. Území je zajímavé i po stránce geomorfologické.
Králický Sněžník je kerné pohoří vzniklé tektonickými zdvihy v mladších třetihorách. Je tvořeno přeměněnými horninami (rulami a svory), v menší míře se zde vyskytují krystalické vápence a dolomity, amfibolity, amfibolické břidlice, kvarcity a kvarcitické břidlice. Ve čtvrtohorách bylo území modelováno ledovcem, vznikl charakteristický amfiteátr řeky Moravy, mrazové sruby, kamenná moře a jiné periglaciální jevy. V krystalických vápencích a dolomitech v údolí horního toku Moravy vznikl pozoruhodný kras s jeskyněmi, ponory a vyvěračkami.
Vodopisně je Králický Sněžník pozoruhodnou lokalitou, pro kterou také bývá nazýván „střechou Evropy“. Pramení zde tři řeky, jejichž vody odtékají do tří moří. Lipkovský potok s vodami Tiché Orlice a později Labe do Severního moře, Kladská Nisa do Baltského moře a Morava do Černého moře. Nejdelší moravská řeka Morava zde pramení ve výšce 1380 m n. m. Květena Králického Sněžníku má do jisté míry výjimečné postavení, neboť mnohé rostlinné druhy v tomto pohoří dosahují západní hranice svého výskytu, a to jak celosvětového (ovsíř dvouřízný, šabřina pochvatá), tak českého (krtičník Scopolův), případně sudetského (zvonek vousatý, hořec tečkovaný, lipnice alpská). Zcela izolovaně zde roste celá řada významných horských druhů, které se v sudetské oblasti vyskytují už jen v Krkonoších a v Hrubém Jeseníku (např. violka žlutá sudetská, hvozdík pyšný ozdobný, stračka vysoká prostřední, prasetník jednoúborný, havez česnáčková, meruzalka skalní, sítina trojklanná atd.). Ze vzácnějších druhů hub zde byl nalezen květnatec Archerův a holubinka Quéletova.
Z chráněných druhů živočichů žijí v rezervaci např. jeřábek lesní, linduška horská, sýc rousný, myšivka horská a rejsek horský. Myšivka horská je jediným zástupcem čeledi tarbíkovitých z řádu hlodavců na našem území. Na rozdíl od ostatních zástupců této skupiny nemá nápadně dlouhé zadní nohy. Připomíná spíše asi 5 – 7 cm dlouhou myšku s 10 cm dlouhým ocáskem a zřetelně tmavším pruhem na hřbetě. Představuje tzv. glaciální relikt, t. j. pozůstatek tundrové fauny z doby ledové. Jde bezesporu o nejvzácnějšího savce naší republiky, který některými znaky připomíná primitivní savce ze středního oligocénu (třetihory). Rejsek horský je dalším velmi vzácným savcem, zde v rase rejsek horský severní. Mimo Králického Sněžníku žije ještě v Alpách, Krkonoších a Tatrách. Žije především kolem horských potoků a jeho nálezy jsou velice vzácné. Značný vědecký i kulturní význam tohoto živočicha spočívá především v tom, že jde o vývojově nejstaršího savce v Evropě. Ve stejné formě žil na našem území již v třetihorách a udržel se jako tzv. preglaciální relikt pouze díky relativní neporušenosti lokality.
Socha slona na Králickém Sněžníku
Králický Sněžník nebyl v minulosti jen centrem turistiky a lyžování, ale i místem společenského a kulturního života. Řadu let se zde scházeli mladí němečtí umělci patřící k pražské skupině „Prager Secession“, která usilovala o kulturní sblížení Čechů a Němců v tehdejším Československu. Její vůdčí osobností byl šumperský rodák malíř a scénograf Kurt Halleger. Spolek, který vznikl v roce 1922, se zpočátku scházel na Ještědu, ale již v polovině 20. let si zvolil chatu na Králickém Sněžníku (zbořenou v r. 1971) za místo svých schůzek a také se významně podílel na její originální výzdobě. Měl svoji oblíbenou píseň „V ještědském údolí kvete šeřík“, podle které si dal název „Jescher“ a za symbol zvolil šeřík. Členům spolku se však později nelíbilo, že svůj název spojují s Ještědem, když jezdí na Králický Sněžník. Při nějaké příležitosti si všimli, že sloní kýchnutí zní jako „ješ“. A tak sice jméno spolku ponechali, ale odvodili je od kýchání slona, kterého přijali za svůj symbol a navzájem se potom zdravili pozdravem „ješ“. U příležitosti 10. výročí založení spolku v roce 1932 nainstalovali mladí umělci nedaleko od chaty sochu slona, kterou podle návrhu další členky skupiny, manželky Kurta Hallegera sochařky Amei, zhotovila kamenická firma Förster ze Zlatých Hor. Jiné výklady, které o této soše stále ještě mezi veřejností kolují, jsou mylné. Žulová plastika slona na kamenném pylonu je dnes nepsaným symbolem Králického Sněžníku.
zdroj: http://Kraličák
Kladské sedlo
Kladské sedlo (815,4 m), polsky Przełęcz Płoszczyna (pšeuenč puoščyna), je horské sedlo oddělující Králický Sněžník a Rychlebské hory. Kladské sedlo leží severoseverozápadně od vsi Kunčice na hranici mezi Českou republikou a Polskem. Kladským sedlem procházela cesta z Moravy do Kladska. Ze Starého Města pod Sněžníkem vede do sedla silnice č. 446, která probíhá údolím Krupé. Z polské strany vedou do sedla cesty Droga Staromorawska a Droga Morawska, obě vycházejí z údolí Morawky. Dne 4. června 2007 byl v Kladském sedle otevřen hraniční přechod Staré Město − Nowa Morawa s pohraničním odbavením pěších, cyklistů, motocyklů, osobních aut a nákladní dopravy do 3,5 t největší povolené hmotnosti. Přechod zanikl s rozšířením Schengenského prostoru na Česko i Polsko koncem roku 2007. Po hřebeni přes Kladské sedlo prochází zelená pohraniční turistická značka.
zdroj: http://www.prejezdkladskehosedla.eu/
